Babička

23. srpna 2007 v 9:13 | Jiří
Maminka zavolala sanitku. Přijeli, vedli ho ven, že ho povezou do nemocnice. Nadával jim, u vrátek se jim vytrhl, něco si zapomněl. Nevracel se pro malý tranzistor, jak si ho lidi berou. Dal si jednou namalovat krásnou cedulku, na kterou byl pyšný. Teď ji pověsil na vrátka, aby si to mohl každý přečíst. Stálo na ní:
PŘIJDU HNED
A už nikdy nepřišel.
Ota Pavel: Králíci s moudrýma očima
Když jsem byl naposledy u babičky, ležela v posteli a říkala mi: "Já asi vypadám, co?" Potom jsme chvíli jen tak povídali o doktorce, která ruší ordinaci a že bude potřeba najít jinou, ptala se, proč že se nechávám zarůst a pak mi povídá: "Seš hodnej, že si přišel, tak já si ještě trochu odpočinu." Já jsem odpověděl, že zase přijdu. A taky už jsem nikdy nepřišel.
Babiččin tatínek byl Němec, vzal si Češku a v červnu 1945 se musel odebrat z rodných Teplic na Cínovec a snad by šel i dál do Německa, kdyby se ho na hranicích nějaký úředník nezeptal: "Vždyť vy nikam nemusíte, vaše paní je Češka, to vám neřekli?" Asi neřekli, a tak se pradědeček, s manželkou a čtyřletou Margitkou vrátili zase domů. A já jsem za toho úředníka rád, protože za patnáct let potkala babička děděčka, narodila se jim krásná dcera a z ní jsem vzešel já.
Poslední rozloučení bude zítra. Ale myslím si, že rozloučení to bude pěkně na hovno, protože jaképak je to loučení když už ten druhý nic neodpoví?! Moje poslední rozloučení proběhlo tehdy u té postele.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mmkl mmkl | E-mail | 20. září 2007 v 13:26 | Reagovat

jak to říct?dík za ten text, líp bych to nenapsala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama