Květen 2007

Dost laskavého humoru

30. května 2007 v 15:52 | Terezka
No ano, křičí to na Vás z mnoha předsádek knih a bohužel je to jedinou "kvalitou" většiny soudobých českých filmů - laskavý humor. Jak je to u Vás? Myslíte si, že stereotypní situace popisované v rádoby uměleckých dílech nijak zvláštním způsobem, využívající snad už desetiletí staré klišé, je to, co od kultury očekáváte? Chcete se dívat na Vratné lahve, které adorují stařeckou oplzlost a říkat "jak je to nádherné, vždyť je to přeci ze života! Úplně se v tom vidím...!" V posledních týdnech jsem slyšela, že odezvu získává poslední Svěrákův film zejména u střední a starší generace, protože "my mladí ještě nevíme, o čem život je". Jestli je život tak odporně líbivý, laskavý a povrchní, jak ukazují otec a syn S., tak si opravdu budu raději dál lebedit na svém bleděmodrém obláčku a žít svůj život hledání, neustálých otázek a budu toužit po zážitku, který na mě nebude působit jako odporný modrý sopl vytažený z nosního otvoru Chrchlouna Středogeneračního.
A Vy?

Veký skok kupředu

20. května 2007 v 10:18 | Jiří
"Člověk se stal dominantním druhem teprve nedávno. Carl Sagan napsal, že kdybychom trvání vesmíru v délce patnácti miliard let stlačili do jediného roku, vytvořila by se sluneční soustava teprve v září (9. září), Země by se zhustila z mezihvězdné hmoty rovněž v září (14. září) a život na Zemi by vznikl 25. září. Dinosauři by se objevili na Štědrý večer a po čtyřech dnech vyhynuli. První savci by se objevili 26. prosince, první primáti 29. prosince a první hominidé (naši dvounozí primátí předci) 30. prosince. Moderní lidé (homo sapiens) by se objevili až na Silvestra v půl jedenácté večer a veškeré zaznamenané lidské dějiny by se odehrály až v posledních deseti sekundách roku.
Paleontolog Richard Leakey a Roger Lewin nám poskytují jiný způsob pochopení času, když žádají čtenáře Origins (Počátků), aby si představili dějiny Země jako knihu, která má tisíc stránek. Pokrývá-li každá stránka období čtyř a půl milionu let, pak bude vznik života v mořích teprve na stránce 750. Hominidé se objeví na třetí stránce od konce a používání kamenných nástrojů v polovině poslední stránky. Příběh homo sapiens by se odehrával na poslední řádce knihy a na vše - od jeskynních maleb přes pyramidy k holocaustu a věku počítačů - by muselo stačit poslední slovo."
Charles Patterson - Věčná Treblinka

Byl Neruda macho?

16. května 2007 v 14:15 | Terezka
V souvislosti s načítáním literatury pro svou bakalářské práci si neodpustím citovat z Nerudových Arabesek:
"Ale krása je, krása! Což chcete snad u našich děvčat vzdělanost najít? Divím se vaší naivnosti! Já jí nikdy nehledal, a proto jsem se také nikdy o jejich nevzdělanost neurážel!"
"Ale špaček ještě nehvizdá, jen skáče, a žere mně z ruky mouchy, nad čím je moje posluhovačka, před kterou se plaší, celá uražena. Potřebuje moc much, musím pořád chytat. Rád to dělám, ale namáhá to. Jakpak abych si začasté pozval společnost přátel. Nebo abych se oženil. Žena by si mohla ráno přivstat a chytat mouchy. Pak by mne alespoň na posteli neštípaly. Musí být příjemno, být ženat."
"Nevinnost je prý perla, proto ji také ocet skutečného života snadno rozpustí. Nevinnost ustupuje lásce, děvče může k nevinnosti být tedy jen v poměru přátelském; přátelství ale bývá u dívek ihned intimní až k náruživosti, proto také netrvá dlouho."
"Kvůli občanským náhledům je mně nevinnost dívčí svata, rovněž manželství, ač na první (v klášterním pojmu) nekladu zvláštní váhy a druhé mám jen za smutnou při našich poměrech nutnost. Nikdy jsem neprosil o lásku."

Pomatené informační systémy

15. května 2007 v 8:06 | Terezka
Dne 15. tohoto měsíce mi přišla SMS v tomto znění:
Vyzva k vyzvednuti rezervovaneho titulu. Upozornujeme Vas, ze titul ceske baroko : je pro Vas pripraveny k vyzvednuti do 02.05.2007, pobocka: Lidicka, JVK v Ces

Knight Rider

11. května 2007 v 16:04 | Jiří
Televize Prima, která prokázala míru své soudnosti vysíláním Ženy za pultem, Čtyř v tanku i se psem nebo Dynastie Nováků, začala v minulých dnech s opakováním seriálu Knight Rider. Když jsem se to v programu dočetl, zaradoval se a těšil. Po zhlédnutí jednoho příběhu se musím smát. Seriál, který jsme všichni kluci hltali, druhý den ve škole vyprávěli, rozebírali a napodobovali, je neuvěřitelně stupidní. Auto, které mluví, a David Hasselhof, který by raději mluvit neměl, společně bojují proti všemu špatnému, co se ve Spojených státech najde. Super!
Ještě mi chybí Macgyver.

Josef Váchal

11. května 2007 v 13:06 | Jiří
Včera jsem si vzpoměl na Krvavý román Josefa Váchala a zamrzelo mne, že jsem jej po přečtení odvezl domů, rád bych se do něj zase začetl. I začal jsem alespoň nějaké úryvky hledat na internetu a zamrazilo mne, když jsem zjistil, že právě včerejší den byl smutným výročím mistrova úmrtí. Nebudu se rozepisovat o jeho životě, koho to bude zajímat, může se podívat třeba sem. Rozhodl jsem se dát ukázku z Krvavého románu také k nám, aby až zase někdo bude mít chuť si v něm počíst, měl o možnost více: (a kdo by chtěl, může si poslechnout kratičkou ukázku v podání Leoše Suchařípy - mimochodem, nemáte někdo tuto nahrávku doma?)
Jsme vysoko v horách, v zemi švajcké.
Před námi stojí klášter Bernardinů.
Kdyby ten klášter zde nestál, nemohlo by se jíti ze Švýcar do Jtalie pro množství sněhu.
Ten klášter má jméno od bernardinských psů, kterých je tam síla a náramně se tam chovají.
Každý ten pes byl velmi silný a huňatý a pod krkem měl soudek s kořalkou.
Kromě zimního času, kdy napadl sníh a závěje, ti psi docela ničeho nedělali a měli se dobře.
Ten sníh tam ležel skoro celý rok a poutníci, kteří okolo toho kláštera museli jíti, do něho po krk zapadávali.
Proto byli v tom klášteře ti psi, aby takové nešťastníky z těch závějí tahali a do kláštera aportýrovali.
Když ale takový ubožák poutník v té závěji bez sebe ležel, tu ta kořalka na krku bernardýna hned jej rozehřála, takže přišel zas k sobě.
Když pak ani to nepomáhalo, ti psi jej na sebe vzali a odnesli do kláštera rovnou ke kamnům, kde takový zmrzlenec záhy obživ.
Pak ho ti Bernardini usušili a pohostíce jej, vyprovodili z kláštera zas dále.
Někdy se takových nešťastníků vyhřálo u kamen třebas i patnáct za den; dle toho, jak dobrá byla kořalka.
Někteří ze závějí vytažení poutníci, se k vůli dobré kořalce té nechali zas hned druhý den vyhrabati ze závěje, jen aby ten dobrý mok zavěšený na psím hrdle znovu ochutnati mohli.
Že při tom mnoho podobných odvážlivců zmrzlo, je na bíledni.
Právě, co naše vypravování začíná, sedí u klášterních kamen osum rozmrzávajících poutníků.
Venku utěšeně mrzne jak v Ruslandu.
Strašná plískanice panuje na horách, že by psa ven nevyhnal, a přece ven vyhánějí Bernardýni bernardýny pro zmrzlence.
Je tmavá noc.
Ti poutníci vesele hovoří.
Díky té kořalce počínají rozmrzávati.
Duch té lihoviny vyzvedl ducha jejich.
Zdá se jim, že smutnými chodbami tohoto starého kláštera bloudí přesmutní duchové z mnichů dávno mrtvých.
Již klapou jich kroky v dřeváky obuté celami klenutými jak hrobka, již pochod nebožtíků těch k půlnočním orgiím s kostlivci míří.
Ha! Teď proklatě vrzly dvéře do komor umrlčích, v nichž dočasně odpočívají nebožtíci, než země rozmrzne k vykopání hrobu.
Stalo se už, že ten mrtvý dlouho ležel a bubřel, takže ta voda a šlemy z něho prosakovaly skrze strop dolu do reflektáře obědvajícímu do polévky.
V tom slyš: neblíží se ten strašidelný krok z některé z těch komor k těm rozmrzlým popíjejícícm poutníkům?
Ten umrdlec již přede dveřmi těžce dýše.
Není to asi nic jiného, než nějaký pekelný duch.
Dvéře se otevřely a jimi vešel klášterní fráter, přinášeje těm poutníkům švýcarský sýr.

Bulat Okudžava

10. května 2007 v 7:54 | Jiří
Bulat Šalvovič Okudžava by včera oslavil třiaosmdesáté narozeniny. Vyrostl v Moskvě, ve dvaačtyřicátém roce dobrovolně odešel na frontu, na severu Kavkazu bojoval jako telegrafista a minometčík, po válce vystudoval Tbiliskou univerzitu a začal pracovat jako učitel ruského jazyka a literatury. Od šestapadesátého roku zhudebňoval své básně a právě jako písničkáře jsem jej poznal. Zde si můžete poslechnout některé jeho písně a udělat si o něm představu. Kromě kytary se věnoval také peru, bohužel jsem neměl možnost od něj nic přečíst, takže kdybyste měl někdo doma Ahoj, Školáku nebo Putování diletantů, ozvěte se prosím.

Vltava

8. května 2007 v 13:50 | Jiří

rada

6. května 2007 v 13:52 | Jiří
"Ve hře šachu ti může tvůj učitel poradit, jak kterou figurou táhnout. Jak obloudíš jezdce, hlídající královnu a jak ji položíš ve stínu věže na záda, to už je věcí cviku a tvé obratnosti."
abbé Appliqué v listu panu Jeanu Choisi de Souvenir

Ekologický optimismus

3. května 2007 v 15:56 | Jiří
Na základy ekologie máme letos ing. Františka Urbana, kterého lzeoznačit jako zapřísáhlého ekologického optimistu. Dnes nám na hodině pravil krásnou větu: "Nebuďme takoví egocentrici a nemysleme si, že za globální oteplování mohou lidé." Ano, samozřejmě tu je onen skleníkový efekt, na kterém svůj obrovský podíl lidé mají, ale za viníky oteplování planety je označit nelze. Urban tvrdí, že zkrátka přichází teplé období. Historie jich zná mnoho, a není to ani tak dávno, zhruba v desátém století, kdy jedno z nich umožnilo kolonizaci střední a severní Evropy. Oteplení mělo za následek možnost pěstování obilí i v dalece severních oblastech, než jen kolem Středozemního moře. V legendě o svatém Václavovi se vypráví jak Václav sází vinnou révu pod pražským hradem, dříve by to nikoho nenapadlo, pomrzla by. Dokonce středověk byl ještě teplejší, než "naše doba", průměrná teplota byla o tři až čtyři stupně vyšší, než nyní.
Letošní zima a jaro byly prý jen anomálie, kterých bylo kdysi také jako máku. Kosmova kronika vypráví, že na svatého Jana (nepletu-li se, tak je to v polovině června) nastaly ukrutné mrazy, napadly tři metry sněhu a potoky zamrzly až na dno. Dokonce snad v Želině u Kadaně měla v červenci r. 1911 (rokem si nejsem jistý) zmrznout matka se svým dítětem v nenadálé sněhové vánici.
Jediní, kteří se prý nemusí oteplování příliš obávat, jsou podle Urbana Holanďané, ti už své hráze mají a jen je zvýší o padesát centimetrů. Hůře na tom budou ti, kteří žádné hráze nemají ...