Březen 2007

Zvládnete to?

30. března 2007 v 19:17 | Jiří
Zatímco Terezka se snaží zvýšit váš intelektuální kredit, já hledám na internetu "zajímavosti":

Rekviem za Faustinu

29. března 2007 v 14:19 | Terezka
REKVIEM ZA FAUSTINU
Ladislav Fikar
A smrt,
ta prolhaná truvérka ráje,
ta pěnice třešňových slibů a kurvička z rajónu malin
znalá řemesla námluv...
A smrt, ta prohnaná truvérka ráje,
poštvala za tebou chrty.
Až tě dohnala tady,
pod okny ti právě kvet akát.
V protějším domě se rozsvítilo osmnáct oken,
bylo to jako veliký svícen.
Kdo to tak zuřivě tluče na vrata?
(...)

Co věděli už naši předci

28. března 2007 v 15:53 | Terezka
Třeští-li hlava, tu napij se vody, stačí jen douška,
ne abys do zpití chlastal, sic horeček nastane zkouška,
žárem se rozpálí lebka či čelo a roztřesou ouška.
Regiment zdraví

16. březen

16. března 2007 v 18:56 | Jiří

Možnost volby?

15. března 2007 v 20:17 | Terezka
Narodil jsem se aniž jsem hlasoval pro.
Jan Hanč: Události II

Charakteristika české inteligence?

14. března 2007 v 18:04 | Terezka
Jiné národy se snaží dosáhnout svobody tak, že se zapojují do politického života nebo bojují se zbraní v ruce; Češi tuto roli přisoudili knihám v domnění, že tak přemohou tanky.
Igor Hájek: Tradice české literatury

O koupelně

6. března 2007 v 10:46 | Terezka
Leoš Janáček podlehl na konci 19. století dílu Fr. Bartoše MORAVSKÉ NÁRODNÍ PÍSNĚ a vydal se do Bílých Karpat poznat, jestli ten folklor je opravdu taková krása... Byla, a tak tamní hudce přivezl do Brna do Besedního domu, kde jim uspořádal koncert. Že koncert byl fiasko není až tak zajímavé, hezčí mi přijde příhoda, kterou Janáček s hudebníky prožil na hotelovém pokoji, resp. v koupelně hotelového pokoje. Hudebníci zírali na veškeré vybavení (někteří z nich byli patrně ve městě vůbec poprvé ve svém životě) - umyvadlo, kohoutky, vana... Janáček se jal poučovat, k čemu že to slouží, že z kohoutků po otočení teče voda do vany, která se zašpuntuje a voda se v ní pak pěkně plní a v tom, že se lidé ve městech koupou. Hudebníci mlčeli, zírali, čela se jim vraštěla samým přemýšlením, ale nakonec po sobě smutně koukli a vzdychli. Nakonec se jeden hudec odhodlal:
"Hmmm, škoda že není sobota, to bychom se mohli okoupat."