Prosinec 2006

24. XII

24. prosince 2006 v 17:35 | dva lidi
Dalo by příliš práce vymýšlet nějaké přání, pokusit se jej zrýmovat a potom ho ještě hodit do nějakého kontextu. Takže, zcela prostě:
Hezké Vánoce vám všem.

Co mi nedá spát

20. prosince 2006 v 21:51 | Terezka
Ach ty předložky... Kdyby se alespoň chovaly disciplinovaně! Ale to ony ne, to ony musí zrovna jako najust vyvádět všelijaké skopičiny...
Kupříkladu takové K. To je věru příkladná předložka - je milá, sympatická a jak je způsobná! Pojí se jen se 3. pádem.
Ale jeho pravým opakem je zlotřilé ZA... Jen při pouhém vyslovení této předložky se mi ježí chlupy až na malíčku u nohy. Vždyť to se dělá - pojit se hned se třemi pády najednou?!

Hit letošních Vánoc

18. prosince 2006 v 22:52 | Terezka
Hitem letošních Vánoc jsou jednoznačně tzv. SPACÍ PANOŽKY... A kdo nevěří,
ať pro ně běží!!!

početí Panny Marie

11. prosince 2006 v 20:04 | Jiří
Na 8. prosince připadá památka Neposkvrněného početí Panny Marie. Zajímalo by mne jak to vnímáte. Když jsem o něm slyšel poprvé, to bylo někdy na základní škole, pochopil jsem to tak, že zkrátka Marie počala nějakým zvláštním způsobem, bez toho aby musela líhat s Josefem a do několika týdnů byl na světě malý Ježíš. Jak to asi proběhlo a proč, mne nějak nezajímalo.
Teprve loni touto dobou mi profesor Beneš, který už bohužel líbá Panně Marii ruce, vysvětlil, jak to chápe on, či dokonce jak to asi doopravdy je. Marie neposkvrněně nepočala, nýbrž byla počata. Neboť každý člověk je poznamenán prvotním hříchem. Ovšem mohl potom z hříšného člověka vzejít Mesiáš? Ovšemže nikoli. Proto Marie mohla dát život Spasiteli. Ono se o tom dokonce píše i v Bibli (bohužel nevím kde, ale dohledám to): Podobal se nám ve všem, kromě hříchu.
Takže to není tak, že by Marie obcovala s Bohem, jak se to jeden z mých spolužáků na té základní škole pokusil vysvětlit. Díky Bohu

Politický vtip

11. prosince 2006 v 18:12 | Jiří
Říká se, že politický vtip má živnou půdu tam, kde není svoboda slova. Češi jsou v tomto ohledu docela svérázným národem, protože u nás se politickými vtipy bavíme i 17 let po cenzuře. I já mám rád humor na úkor politiky, ale musí mít trochu úroveň. Obvykle se totiž na jeden univerzální vtip navlékne politické plátno a z Pepíčka se stane malý Vašek Klausů, z neutrálního pana Nováka Miloš Zeman a z nevinných zvířátek v lese děláme polaneckou sněmovnu. Krásně nám to ukazuje paní Bubílková ve svém pořadu.
Takové vtipy se mi opravdu nelíbí a myslím si, že nejlepší vtipy vznikají právě v totalitě, jako například ten o včerejším oslavenci Antonínu Novotném:
Baví se dva na Václavském náměstí:
"Nevíte, co tam zase kopou?"
"To asi hledají Novotného výuční list."
Na tuto anekdotu jsem si vzpoměl, když mi kamarád řekl vtip o Vasilu Biľakovi, který byl prý, než se vyšplhal po stranickém žebříčku do horních příček, vyučeným krejčím:
Biľak přijde za Husákem a povídá mu:
"Já už ty delegace vítat nebudu, furt mi předhazujou, že jsem se vyučil jako krejčí!"
"Jak to?", povídá Husák.
"Přišli Japonci, začali se klanět a povídaj´ ´Ušimisako´. "
"Ty jsi ale vůl, vždyť takhle se jmenujou, mazej radši vedle, už tam čeká Honecker."
Biľak tedy jde a vstříc mu přichází Honecker, podává mu ruku a povídá:
"Toprý den, jak se ti šije?"

Spor, který rozhodne o hlavě rodiny

4. prosince 2006 v 11:16 | Jiří
S Terezkou se (mohu říci, že už léta) přeme o tom, jak to bylo s obrazem Clauda Moneta Impression, soleil levant.
Pod tíhou důkazů ustupuji a přiznávám, že jeho název opravdu obsahuje slovo imprese. Ale nadále si trvám na svém, že pojmenování celého směru a jeho představitelů je v podstatě posměškem. Toho se měl dopustit redaktor časopisu Charivari Louis Leroy ve své snaze vystavující malíře zesměšnit, protože prý nemalovali nic kloudného, ale jen nějaké své dojmy a imprese. Ti ovšem toto pojmenování přijali za své.
Doufám, že se Terezka nějak (ať už v diskuzi, či vlastním článkem) vyjádří, abychom náš blog už konečně rozproudili.
Mimochodem, zítra to bude rovných osmdesát let od Monetova úmrtí.

Jelení hora

1. prosince 2006 v 9:35 | Jiří
Našel jsem na internetu obrázek mé nejoblíbenější hory :-)
Co mne na tom rmoutí, je fakt, že jsem na ní nikdy nebyl v tak hezkém počasí. Mnohokrát jsem pod ní projížděl na kole (což už jsem taky dobré dva roky neudělal a stydím se za to), ale když jsem se rozhodl na ni vystoupit, seběhly se mlhy. Člověk potom kráčel do naprostého neznáma, nad sebou mraky, pod sebou mraky, semtam se našlo nějaké to mžení. A nakonec nahoře foukal takový vítr, že jsem se těžko držel na nohou (však on to takový problém při mé tehdejší váze a výšce, která už ale nevyrostla, nebyl).
Jelení hora má 994 m. n. m. a já si vzpomínám jak jsme si s ostatními skauty z našeho kadaňského střediska sedali za krk a snažili se pomocí všelijakých větví, které jsme tahali s sebou z nížin, protože, ač to tak nevypadá, vrcholek hory je pouze kamenitý, dosáhnou "tisícovky". Zda se nám to někdy povedlo, těžko říct. Vždy jsme chvíli pomrzli na vrchu a už se těšili do tepla našeho srubu. V zimě jsme zase shora valili sněhovou kouli a trávili hodiny jejím hledáním, když se nám zakoulela kamsi do lesa.
Právě sedím v placatých Českých Budějovicích, v teple počítačové učebny spojen přes internet s celým světem. Ale stejně bych asi raději mrznul na vrcholku Jelení hory bez signálu. On tam totiž ten silný studený vítr nějak líp čistil hlavu. Tady je ve mně inverze a tak se dusím vlastním splínem a nemůžu ho vyplivnout.
Nechci působit sentimentálně. On už se určitě najde někdo, kdo má stejně jako já rád hory a chaty uprostřed lesů.