Problematika antikvariátu

23. srpna 2006 v 10:23 | Terezka
Jak mnozí z Vás již ví, pracovala jsem minulých čtrnáct dní v Hluboké nad Vltavou v obchůdku, který byl knihkupectvím, hračkářstvím i antikvariátem v jednom. Zážitků mám mnoho, nelze je všechny vypravovat, ale nabyla jsem jednoho poznatku, který mě doposud udivuje...
Pro mě vždy tkvělo kouzlo antikvariátu v tom, že jsem se mohla přehrabovat policemi s knihami, sama nacházet poklady, kterými ostatní opovrhují, prostě "HRABOŠIT". Proto mě nepřestali udivovat lidé, kteří přišli za paní prodavačkou (= mnou), vyhrkli seznam knih, které potřebují a chtějí a naléhali na mě, abych jim je OKAMŽITĚ a BEZ PRODLENÍ vyhledala. V tu samou chvíli na mě samozřejmě většinou naléhali Rusové a s jejich oblíbeným dotazem "što e to?" ukazovali na živou kočičku povalující se na židli, no a Japonci se rozhodli právě v tu chvíli zaplatit svůj několikatisícový nákup... Koho odmítnout?!
Je mi to líto, vždy to odnesli Rusové... :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martin Martin | 28. srpna 2006 v 18:27 | Reagovat

Je to smutné ale je to tak. Obvykle to poslední dobou taky tak dělám. Přijdu, zeptám se na to, co hledám a většinou smutně odcházím ... Je to tím, že si člověk namlouvá, že nemá dost času se tím vším pokladem pořádně prohrabat a taky tím zklamáním, že prostě nikde nemají Procházkův Kočár do Vídně v původním vydání. :-/ :(

2 Vítek Vítek | Web | 29. srpna 2006 v 12:35 | Reagovat

No jo no. (Původně jsem chtěl napsat dlouhý text.)

3 Markéta Markéta | E-mail | 3. září 2006 v 15:35 | Reagovat

ahoj Terezko, napíšeš o Mulholand Drive?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama