Březen 2006

Honza Volf

30. března 2006 v 10:16 | Terezka
Už je to tak. Honza Volf si získává oblibu čím dál většího počtu čtenářů. Jak sám říká, píše "lidovým stylem všechno možné - básničky, říkánky, nesmysly, smysly, hlouposti, chytrosti". Ten lidový styl v jádru znamená, že nebere ohled na pravopis a nedbá na to, když mu semtam ujede nějaké to písmenko...
A proč ho mají lidé tak rádi? Protože jim dává sluníčka, lásku, víru, optimismus, lehkost, naivitu - zkrátka vše, co tak často lidé postrádají.
MRKEV
Byl zcela mrtvý, protože
se přežral mrkví. Zato
ale zase dobře viděl. Mrk-
ve měl svůj stálý příděl. Nic
se nemá ale přehánět. Ji-
nak budeš fanatizmem
zavánět. Vždyť i třeba od
alkoholu můžeš dostat
zánět. Ledvinovou koliku,
a tak je lepší mít závislo-
st třeba na mlíku. Ale to
máš zase v těle hodně
bílkoviny, z čehož ti pak
z pusy tečou stále sliny.
A tak nejlepší je práce,
skromnost a ten suchej
chleba zapíjenej čistou
vodou. A svou duši si ne-
chat čistit přírodou.

Co myslíte?

30. března 2006 v 8:35 | Terezka
Estetika debatuje o tom, zda je krása objektivní vlastností uměleckých děl či subjektivní reakcí jejich recipientů.
Jonathan Culler

Balada dětská a Adolf Heyduk

30. března 2006 v 8:31 | Terezka
Patrně nemusím představovat Nerudovu sbírku BALADY A ROMANCE (1883) ani báseň BALADA DĚTSKÁ, při jejímž čtení Vás zamrazí až u malíčku. Jaká byla Nerudova motivace k jejímu napsání?
Nerudovým souputníkem nejen v literárním, ale i v osobním životě byl Adolf Heyduk, takže bylo celkem samozřejmé, že Heyduk si svého přítele vyvolil za kmotra své dcery. Poté co však Neruda do Písku, kde Heyduk žil, přijel, dceruška náhle onemocněla a zemřela. Druhý den ráno, když šel Heyduk Nerudu vzbudit, nalezl pokoj prázdný. Jen na posteli ležel list papíru, na kterém byla ona Balada dětská a vysvětlující dopis, že je nemožno déle se za takovýchto okolností zdržovati a že je mu líto...
BALADA DĚTSKÁ.
Matka zdřimla na úsvitě.
Dítko vyjeveně hledí -
v nožičkách mu Smrtka sedí.
Malá Smrtka, sama dítě,
na hlavičce věnec bílý,
ve košilce drobné tílko,
v ručkách drží hravé sítě
jako k honbě na motýly.
A ty ruce jako hůlky,
žluté jako z vosku čílko,
místo oček modré důlky.
" Pojď děťátko, pojď holátko,
na chvílečku, jen na krátko!
Zahrajem si na Hélice
anděličkův při muzice
co dvě bílé holubice. "
" Matička mně nedovolí,
a mne tělíčko tak bolí!"
" Pojď děťátko, holoubátko!
Přišla jsem Ti ku pomoci,
nemoc nemá více moci,
venku ve andílkův kůru
poletiš až k nebi vzhůru."
"Matička mně jíti nedá -
myslím, že už hlavu zvedá."
"Pojď, děťátko, pojď, babátko!
posílá mne Jezulátko,
posilá královna nebe,
abych přivedla jim Tebe,
posílá mne ta Tvá svatá:
"Ať už jde má dcerka zlatá!"
"Pojďme, pojďme - ale zticha,
ať se matička nevzbudí!
Něco těžkého ji trudí,
i když dřímá, těžce vzdychá,
ňadro bolestně jí skáče,
a když vzhlédne, ihned pláče."

Nač být vulgární?

30. března 2006 v 8:06 | Terezka
Při četbě Foucaltova kyvadla mě ohromil jeden piemontský výraz, který je na mnoha místech knihy nesčetněkrát použit, a proto jej zde vkládám, abychom svůj slovník obohatili o něco neotřelého.
ODŠPUNTUJ SE!
Spisovně by se to dalo opsat asi jako "račte si vyndat zátku". O osobě povýšené a naduté se můžete totiž domnívat, že je obrazně nadmutá vlastní neskromností, a předpokládat, že tento přepjatý vztah k vlastní osobě je udržován s pomocí zátky vražené do řitního otvoru, aby zmíněná aerostatická důstojnost neunikla, takže vyzvat tuto osobu, aby si odtamtud zátku vyndala, znamená odsoudit ji k splasknutí doprovázenému nezřídka typickým zvukem a proměnou skvělého obalu v něco ubohého, v bezkrvý fantóm někdejšího majestátu...
(Umberto Eco)

Chytáky

30. března 2006 v 7:59 | Terezka
Čeština je jistojistě přenádherný jazyk, ale málokdo ji ovládá dokonale, že? :-) Jak jste na tom Vy?
Od následujících názvů států utvořte jejich obyvatele následujícím způsobem:
př.: Tibet --- Tibeťan
Lašsko
Kirgizstán
Provence
Kongo
Madagaskar
Thaisko
Peru
Bretaň
Nový Zéland
Za několik dní uveřejním správné odpovědi. Avšak neodpovíte-li správně, nezoufejte! Vždyť čeština je nádherná právě v tom, že je tak důmyslná a má tolik možností, a proto se (ve stavu nejvyšší nouze) klidně můžete uchýlit k tak lákavému - obyvatel Madagaskaru... :-)
Upozorňuji však, že u všech výše zmíněných států jde utvořit jednoslovný pojem pro jejich obyvatele!

Hodně zábavy :-)

Chrápání

21. března 2006 v 13:25 | Jiří
Dnešek je Dnem zdravého spánku. Oslavil jsem jej tak, že jsem se zdravě vyspal.
Leč mnohdy tomu tak není. Existuje totiž mnoho faktorů, které mohou ovlivňovat náš spánek. Jedním z nich je chrápání našeho spoluspáče. Jak vyřešit chrápání, jak se ho zbavit, nebo jej alespoň minimalizovat na takovou míru, aby se dalo usnout, řeší lidstvo od té chvíle, kdy Adam ulehl vedle Evy. Chrápání vzniká většinou kvůli vibracím měkkých tkání. Během spánku povolí svalové napětí krku a hltanu. To způsobuje zúžení prostoru hltanu a potřebné množství vzduchu musí být nasáváno vyšší rychlostí. Tím vznikají hlučné vibrace měkkých tkání, jako např. měkkého patra nebo čípku.
Způsobů, jak léčit, zbavit se, či alespoň minimalizovat chrápání je mnoho. Navíc odborníky z laboratoře pro výzkum spánku při Technologickém institutu v izraelské Haifě bylo zjištěno, že chrápající muži se nevyznačují přílišnou sexuální aktivitou. Toť se ví, že se chrápání chceme zbavit!
Na serveru idnes jsem našel zajímavý článek, ve kterém jsem se dozvěděl, že v Liberci vzniká laboratoř na odhalování příčin chrápání a jejich řešení. Komu se nechce hned do laboratoře, může si zakoupit kapky proti chrápání. A kdo se bojí vědy i medicíny, našel jsem pro něj několik jednoduchých rad na doktorce.
Bylo také vynalezeno zařízení, které se pomocí pásků upevnilo na hlavu a brada se upnula tak, aby ústa nešla příliš otevřít.
Jak se toto zařízení z roku 1871 osvědčilo, není známo. Jisté ovšem je, že lidé chrápou dál.
Dobrou noc

Ladovská zima

13. března 2006 v 21:12 | Terezka
Pro všechny, kteří nevědí, kde sehnat tuto tak aktuální nahrávku Jarka Nohavicy, je k dostání zde.

Kniha nebo internet?

11. března 2006 v 14:01 | Terezka
Určitě i Vy už jste se dostali do situace, kdy Vám někdo tvrdil, že internet naprosto přebíjí zájem o četbu knih. Kdežto dříve, kupříkladu v 19. století lidé byli tak dychtiví po vzdělání, že četli Jiráska, Světlou a Nerudu bez nařizování, bez povinné četby atp. Je to pravda?
Jistý český vzdělanec dává takovýto příklad: "Dnes se lidé dívají na telenovely, dříve zase četli románky pro ženy nebo dobrodružnou literaturu béčkového typu. Jde vlastně o stejnou sortu lidí, kterým pokrok jen ulehčil způsob, jakým si zábavu užívají. Tihle lidé by stejně nikdy nečetli Eca, Kunderu nebo Woolfovou. Proto není důvod, proč si stýskat."
A tak nevím jak Vy, ale já už jsem smířená. A ty nekonečné lamentace učitelů středních škol, že děti čtou stále méně a méně beru na lehkou váhu...
Kdo je to?
Otázka pro zvídavé: Kdo je oním učencem (viz.obrázek), jehož slova jsem citovala?

CHCETE MĚ?

11. března 2006 v 13:31 | Terezka
Je to až k podivu, že po celé Zemi tak oblíbené reality-show se do České repubilky dostaly až minulý rok. Ale přeci jen se v té záplavě "opravdové zábavy" našel i pořad, který nejen naplňuje požadavek po realistickém chování jeho aktérů, ale navíc v sobě skrývá i tajemství....
Ano! Je to reality show ODHALENÍ, kterou vysílala ČT1 minulý rok. Pozornost se tu soustřeďovala na několik goril a zejména na gorilí mládě MOJU, k němuž se vztahuje i název pořadu. Na konci celé série mělo totiž dojít k velikému odhalení, zda je Moja sameček nebo samička.
Není to příliš aktuální, vím, ale stále je ve mně pocit, že o tomto skvělém pořadu ví málo lidí, a tak Vám to radši píši, abyste o nic nepřišli.
Jedno překvapení nakonec: Moje můžete i napsat! Její e-mail je moja@rozhlas.cz . Já už jsem jí napsala, tak Vám pak povím, jaký má sloh a jestli dělá hrubky. Ale je ještě malá...
gorilka Moja
POZOR!POZOR!POZOR!
Vyhlašuji soutěž o nejpěknější obrázek pro Moju. Svoje výtvory můžete zveřejnit tady nebo je poslat na můj e-mail. Vítěz dostane čokoládovou medaili! Tak se snažte, ať má Moja radost.

Jak to bylo s Komenským?

8. března 2006 v 19:53 | Terezka
Reaguji tímto na článek mého kamaráda a rejži, který se chlubí, jak pojede do Nizozemí :-) Všichni Češi totiž mají krásně v hlavičkách zapsáno, že J. A. Komenský, náš milovaný učitel národů, je pohřbený v Naardenu. Ale je tomu tak skutečně? V kostele, kde mělo být údajně jeho tělo pohřbeno (a pak převezeno k onomu slavnému památníku) se dály praktiky dnešním dnům asi nepříliš vzdálené: z nedostatku místa se rakve skládaly na sebe "bez ladu a skladu", takže když mělo být Komenského tělo (po takové době vlastně spíše již jen skelet) exhumováno, proběhly sáhodlouhé výzkumy, která rakev by asi mohla být ta pravá. Nakonec byla jedna určena a kostra v ní byla podrobena vyšetření, aby se vědci přesvědčili, že výzkum měl správný výsledek. A jéje. Kdyby se byl výzkum neuskutečnil, byli bychom všichni v blahém nevědomí. Jenže takhle... Ukázalo se zkrátka, že vytipovaná rakev nebyla ta pravá a nizozemské úřady už nepovolily další výzkumy a exhumace. A tak se mnozí Češi klaní v Naardenu pravděpodobně jen současníku vyhnaného českého učence.
Perlička nakonec: Kostel, v němž se nacházely (nachází?) pozůstatky Komenského, byl jeden čas předělán i na věznici a kostel byl tedy rozdělen na cely. A prý přímo nad místem, kde (v bůhvíjaké vrstvě) měla být uložena rakev tohoto barokního filosofa, byla umístěna výsernice, kde milí trestanci vykonávali veškeré své potřeby. Je-li pravda, že vlastně Holanďané káleli na našeho hrdinu, pak potěš pánbůh... A nebo je to jen drb kolující v literárních kruzích? Kdo odhalí pravdu?

Nešťastná událost

7. března 2006 v 20:08 | Terezka
Abych to nějak uvedla: studium na VŠ je plné legrace, smíchu a vtípků. A proto jsem se rozhodla, že Vám tu ty "fórky", které nám naši milovaní páni učitelé vypráví, budu psát. Někdy to vážně stojí za to.
Nuže:
Vyjede si manželský pár na návštěvu do Svaté země (Jeruzaléma), ale na výlet se jim vetře i mužova tchýně. Jezdí po památkách, rozmlouvají v nábožné úctě k místům, kde se procházejí, když tu náhle, zčistajasna paní tchýně zemře. Muž se tedy vydá do sídla pohřebnické služby a tam vyřizuje potřebné záležitosti. A jednatel mu říká: "Máte dvě možnosti, buď tchýni pohřbít, řekněme za 10 dolarů, tady v Jeruzalémě, a nebo nechat její tělo převézt do USA a pohřbít ji až tam. Ale tato operace by samozřejmě stála několik tisíc dolarů. Nuže, rozmyslete se v klidu, jde o delikátní záležitost." Muž chvíli horečně přemýšlí, pak řekne: "Chci ji přivézt do Ameriky." "Ale proč?" diví se jednatel. "Vždyť Vás to přijde mnohem dráž, není to zbytečné?" Muž s chladnou tváří, ale s podezřením v oku odvětí: "Tak to teda ne, já vás znám. Před 2 000 lety tu pohřbili jednoho chlápka a on po třech dnech vstal z mrtvých!"

Carpe diem

7. března 2006 v 17:09 | Jiří
Jistě znáte takové ty hloupé dny, kdy už od rána máte pocit, že je všechno na prd. Vzbudíte se s jakž takž dobrou náladou, ale pak si vzpomenete, že máte mít úkol, kterému pranic nerozumíte, venku se povaluje odporná kejda ze sněhu a bláta, celé nebe je šedivé a ujede vám trolejbus. Člověk pak již nemá skutečné ani trochu hezké vyhlídky a těší se, až to bude za ním a on si lehne do postele.
A podobný den jsem měl včera já. Ovšem s tím rozdlem, že já se ještě stále měl na co těšit. Šel jsem si na poštu vyzvednout balík s CD slovenské skupiny Pressburger Klezmer Band. Nebudu se nyní rozepisovat s tím, co je to Klezmer, ale můžete to najít zde. A aby jste si udělali lepší představu o tom, co mi nakonec přeci jen udělalo hezký den a aby jste věděli, co musí nyní snášet mí sousedé, podívejte se na stránky té "mojí" kapely. Jsou tam i ukázky písní, tak snad se alespoň někomu z vás bude líbit...

I když to tak vypadá, nejsem feministka

6. března 2006 v 12:18 | Terezka
Apeluji na přátele, kteří jsou v dále zmiňované oblasti kompetentnější nežli já (jde tedy zejména o historiky): Mohl by mi, prosím, někdo vysvětlit, jak je možné, že chápání ŽENY se od uctívání (vždyť přeci existovalo něco jako matriarchát, ne?) přeneslo až k domněnce, že žena je vlastně kus nábytku, který sice (na rozdíl od stolu či příborníku) vykazuje určité známky života, ale přesto se jakýmsi prapodivným způsobem přehazuje její vlastnictví (!) z otce na manžela atp. Tak tomu přece bylo ve starozákonní společnosti. A Ježíš Kristus? Vždyť on tvrdil, že lidství má vlastně dvě fáze: ta první, nedokonalá, hrubá má formu ženy a ta pravá, dokonalá, skvělá, jedinečná se vyskytuje ve formě muže! Nikdy jsem nenavštěvovala katechismus (moje chyba), ale vždy ve mně byl zahnízděn pocit, že Ježíš byl takový první demokrat a liberál (až na to, že by si přál, aby byl uctíván jen ten jeden Bůh, že? :-) ). Máte-li někdo k tomuto tématu připomínky, vysvětlení, domněnky, budu za ně jen ráda. Jinak se v tom zmatku asi utopím.

Instituce k nezaplacení

6. března 2006 v 12:08 | Terezka
Mít takový seminář jako jsou ZÁKLADY BIBLIOGRAFICKÉ PRÁCE je někdy vskutku užitečné. Kupříkladu na minulé hodině jsem se dozvěděla jednu velice užitečnou adresu, obzvláště pro ty, kteří pracují na nějaké seminární, bakalářské či diplomové práci. Je to www.citace.com, kde Vám jakýsi prazvláštní systém vygeneruje, dle Vámi zadaných údajů, citaci tak, jak má být a to ze všech možných zdrojových dokumentů (i elektronikých!). Je to tedy velmi prospěšné zejména pro ty, kteří stejně jako já nikdy neví, píše-li se v citaci nejprve překladatel a poté ilustrátor nebo obráceně apod.
Zkrátka ta vysoká škola je instituce k nezaplacení! :-)

Královský domov

6. března 2006 v 8:23 | Jiří
Asi aby se ukázali jako lidumilové, ptali se nás naši učitelé při zkoušce z jakého města pocházíme. Z mého pohledu to pro ně nebylo příliš dobré, protože když jsem odpověděl, že z Kadaně, jen tak pokývali hlavou. Teprve, když jsem špitl, že je to v (bývalém) okrese Chomutov, zazářila jim nad hlavami žárovka a rozpovídali se: "Ale to máte z pěkné dálky, že?" "To Vy jste asi chtěl být daleko od maminky..." apod. Jediný, kdo věděl, kde leží Kadaň byl mgr. Klapetek. Tím si u mne vysloužil malou jedničku, což ho jistě potěšilo.
Vždy když přijedu domů, vystoupím z vlaku a podívám se na ceduli, která visí na naší jinak poměrně nevzhledné nádražní budově - KADAŇ MĚSTO. A vždy mne zahřeje u srdce, že jsem zase tu. Stejně tak jsem vděčný, že existuje webkamera umístěná kdesi nad ČSOB a díky níž se mohu podívat jak se tam doma mají.
Ich bin ein Kaadener!

HÁDANKA

5. března 2006 v 17:53 | dva lidi
Kdo jsme?

TAK JSME TU

5. března 2006 v 16:10 | dva lidi
Dva lidi si založili svůj blog.