Konec

7. září 2007 v 7:26 | Jiří
Blog dvou lídí ukončuje svoji činnost.
Každý nyní pojede na vlastní triko. T. zde a J. zde.
Děkujeme všem a přejeme pěkný den
 

Babička

23. srpna 2007 v 9:13 | Jiří
Maminka zavolala sanitku. Přijeli, vedli ho ven, že ho povezou do nemocnice. Nadával jim, u vrátek se jim vytrhl, něco si zapomněl. Nevracel se pro malý tranzistor, jak si ho lidi berou. Dal si jednou namalovat krásnou cedulku, na kterou byl pyšný. Teď ji pověsil na vrátka, aby si to mohl každý přečíst. Stálo na ní:
PŘIJDU HNED
A už nikdy nepřišel.
Ota Pavel: Králíci s moudrýma očima
Když jsem byl naposledy u babičky, ležela v posteli a říkala mi: "Já asi vypadám, co?" Potom jsme chvíli jen tak povídali o doktorce, která ruší ordinaci a že bude potřeba najít jinou, ptala se, proč že se nechávám zarůst a pak mi povídá: "Seš hodnej, že si přišel, tak já si ještě trochu odpočinu." Já jsem odpověděl, že zase přijdu. A taky už jsem nikdy nepřišel.
Babiččin tatínek byl Němec, vzal si Češku a v červnu 1945 se musel odebrat z rodných Teplic na Cínovec a snad by šel i dál do Německa, kdyby se ho na hranicích nějaký úředník nezeptal: "Vždyť vy nikam nemusíte, vaše paní je Češka, to vám neřekli?" Asi neřekli, a tak se pradědeček, s manželkou a čtyřletou Margitkou vrátili zase domů. A já jsem za toho úředníka rád, protože za patnáct let potkala babička děděčka, narodila se jim krásná dcera a z ní jsem vzešel já.
Poslední rozloučení bude zítra. Ale myslím si, že rozloučení to bude pěkně na hovno, protože jaképak je to loučení když už ten druhý nic neodpoví?! Moje poslední rozloučení proběhlo tehdy u té postele.

Edith

18. srpna 2007 v 8:01 | Jiří
 


Nápis na dívčím tričku

5. srpna 2007 v 8:02 | Jiří
How does it feel be passed by a girl?

Báseň pro Terinku

13. června 2007 v 18:48 | Jiří
Chceš říct něco ve tři čtvrtě?
Jsi mé prtě.

Židovská jednoduchost myšlení

10. června 2007 v 20:28 | Terezka
Co se mu naříkal a navzkazoval: "Ujeď! Utec do Ameriky!" Sám by mu byl pomohl k Nathanu Abrahamovičovi do Levočné v Haliči, ten by ho byl poslal k Šlojmovi Weiskopfovi do Krakova, ten by ho byl dostal k Herrmanu Cohnovi ve Vratislavi a ten by mu byl do Ameriky již pomohl.
Ivan Olbracht: Nikola Šuhaj loupežník

Náhrada za štípání

10. června 2007 v 20:25 | Terezka
Abram Beer byl solným sloupem ještě chvíli. Za Petrem Šuhajem na poloninu již nešel. Neboť Bůh Hospodin mu seslal znamení. Sáhl si pod košili pod paži a k prstům si přičichl. To jest ve chvílích leknutí dobré; snad proto, že si člověk uvědomuje zase sám sebe.
Ivan Olbracht: Nikola Šuhaj loupežník

Dobrý den ...

6. června 2007 v 21:00 | Jiří
Zdálo se, že si z nás dělají dobrý den, ale myslí to vážně:
Co dodat? Snad jen, že bychom se měli namazat Indulonou, aby se nám tam (ať už EU nebo USA) lépe lezlo.

Kdybych tak byl Rotschild

6. června 2007 v 10:23 | Jiří
S odkazem sem musím poznamenat, že já asi měkota nebudu. Písnička zde umístěná je sice hezká, ale nemusel bych se nad ní dojímat. Nicméně mě vůbec zaujalo, že byl takový film natočen, na Šumaři jsem byl v divadle a tam mne chytil za srdce. Takže na film bych se rád podíval a jako závdavek jsem si našel píseň, kterou znám už právě z divadla a stala se mojí "osobní hymnou".
Nejprve česky v podání klezmer kapely Létající rabín Kdybych tak byl Rotschild.
A samozřejmě z filmu (všimněte si hlavně vynikajících tanečních kreací :-) )

Dost laskavého humoru

30. května 2007 v 15:52 | Terezka
No ano, křičí to na Vás z mnoha předsádek knih a bohužel je to jedinou "kvalitou" většiny soudobých českých filmů - laskavý humor. Jak je to u Vás? Myslíte si, že stereotypní situace popisované v rádoby uměleckých dílech nijak zvláštním způsobem, využívající snad už desetiletí staré klišé, je to, co od kultury očekáváte? Chcete se dívat na Vratné lahve, které adorují stařeckou oplzlost a říkat "jak je to nádherné, vždyť je to přeci ze života! Úplně se v tom vidím...!" V posledních týdnech jsem slyšela, že odezvu získává poslední Svěrákův film zejména u střední a starší generace, protože "my mladí ještě nevíme, o čem život je". Jestli je život tak odporně líbivý, laskavý a povrchní, jak ukazují otec a syn S., tak si opravdu budu raději dál lebedit na svém bleděmodrém obláčku a žít svůj život hledání, neustálých otázek a budu toužit po zážitku, který na mě nebude působit jako odporný modrý sopl vytažený z nosního otvoru Chrchlouna Středogeneračního.
A Vy?

Kam dál